Víkend - kapitola 5.

8. dubna 2014 v 18:39 | Zuzka |  Víkend.
Ja si uvedomujem, že to trvalo strašnú dobu, kým som to sem pridala, ale je to tu! :D Mala som problémy s notebookom a tak. Skrátka tu máte novú kapitolu Víkend-u. Ak ste náhodou zabudli o čom boli minulé diely, nájdete ich tu. Príjemné čítanie a komentár ma vždy poteší :)



Horský vzduch mi asi skutočne pomáha. Ležím pri tom len niečo cez hodinu a už viem štyri či päť veľkých strán z teórie. Martin nakukne dnu.
"Promiň, ževyrušuju," pokrútim hlavou, "ale za chvíli budeme hladoví. Skočím někam do obchodu, jen mi řekni, co si dáš. Respektive, co budeš vařit?" nevinne sa usmeje. Nevadí mi variť, dokonca si to užívam. Jediný problém je, že nikdy neviem, čo vymyslieť.
"Máš rád taliansku kuchyňu?"
"Kdo ne? Kromě toho, když je člověk hladový sní i koně, nemám pravdu?" na lístok mu napíšem všetko čo potrebujem a on sa vydá na misiu, ako to nazval. Vrátim sa k učeniu. Po hodine sa vráti. Slnko už zašlo, ale stále je vidno. Čakám, či sa rozhovorí o svojej dlhej misii, zatiaľ čo vykladáme nákup z tašiek. Nakoniec mi predsa len povie, čo ho zdržalo.
"Představ si, i na Slovensku mě znají. Celkem mě to překvapilo. Ale bylo milé se setkat s fanynkami. Pofotit, pokecat, vyměnit si kontakt ... " štuchnem ho, nechcem počúvať o jeho úletoch. Ale musím sa rozosmiať.
"Prečo sú chlapi takí prelietavý?" tvári sa, že rieši otázku štiepenia atómu.
"To jsou geny, zlato. S tím nic nenaděláš. Pomůžu ti?"ponúkne sa. Poviem mu, čo má nakrájať. Ja zatiaľ postavím vodu na cestoviny a poukladám zvyšné veci do chladničky.
"Zabudol si na syr." napomeniem ho, i keď nie je pre tento recept nevyhnutný.
"Alekoupil jsemvíno." pozrie na mňa zvodným pohľadom. Zareagujem rýchlo.
"Nemám rada biele." smutne zvesí hlavu. Potom vstane a vyjde von. Nechápem, čo ho zase pochytilo. Dorobím jeho prácu. Po chvíli sa vráti a v ruke drží dve fľašky červeného vína. Buchne ich o seba, akoby si pripíjal na svoju vynaliezavosť. Odloží ich do chladničky. Potom sa posadí za kuchynský pult.
"Našel jsem je dolů ve sklepě. Jsou z 2007. Myslím, že kvalitní." pozoruje ma pri vrtení v kuchyni. Rozloží si notebook a počujem ako jeho prsty behajú po klávesnici. Nechcem ho vyrušovať, i keď je pravdepodobné, že píše tým babám, čo stretol cestou do obchodu. A možno píše tú knihu. Spomínal, že sa mu kráti čas. Zaujímalo by ma o čom bude. Hanbím sa spýtať. Cestoviny naložím na veľké biele taniere a namiesto syra ich ozdobím bazalkou. Martin otvorí víno, ktoré som vybrala z jeho pravej ruky náhodne. Sledujem ako ho nalieva do veľkých pohárov. Potom si sadne a začneme jesť.
"Jsou fantastické, opravdu." pochváli ma s plnými ústami.
"To je recept mojej mamy. Nikdy takéto jedlá nevarievala, lebo otec by ich ofrflal, ale posledné roky je to pravidelná večera aspoň raz do týždňa. Je to rýchle, takže to varievam aj v Prahe. Tvoja sestra ich zbožňuje." prikývne a naberá si ďalší tanier. Už dlhšie sa ho chcem na niečo spýtať, no mám pocit, že je to ďalšia bolestivá kapitola jeho života. Prezerá si ma s prižmúrenými očami.
"Necítíš se v mé přítomnosti příjemně? Protože pokud ne, mohu se tvářit, že tu nejsem." milé od neho, ale pokrútim hlavou.
"Tým to nie je. Si naozaj zlatý." usmeje sa.
"Zlatý jako šperk nebo zlatý jako malé baculaté miminko?" zagánim naňho a nadvihnem obočie.
"Mysleljsemsi, že to první." pokúsi sa o vtip. Zase sme chvíľu ticho. Popri umývaní riadu opäť prehovorí.
"Tyse chcešna něco zeptat, že jo?" prikývnem a odložím utreté taniere do poličky.
"Áno, len mám pocit, že to je opäť niečo o čom nechceš hovoriť." usmeje sa.
"Moje dětství. Neměl jsem říkat takové hádanky, teď si na to zvědavá." doriadime kuchyňu a ja sa vzdávam nádeje, že sa od neho ešte niečo dozviem. Keď sa však usadíme v obývačke aj s vínom v rukách rozhovorí sa.
"Jsem od Sisi o 6 let starší. Tedy i zodpovědnější. Alespoň jsem se o to vždy snažil. Možná si už někde četla, nebo ti to Sisa říkala, ale náš otec vlastní prosperující mezinárodní firmu."
"O tebe ani rodine veľmi nehovorí, ale nie sme si až také blízke." pokračuje.
" Když po rozdělení republik otec začal cestovat i do zahraničí , máma začala být osamělá a depresivní . Když odhalila první otcovu nevěru začalo peklo . Pila , nejprve jen občas později každý den až to vyvrcholilo každodenní opilecké rutinou , pokud byla střízlivá byla agresivní . Otec pracoval , máma byla alkoholička . Starý rodiče jsme neměli . Zato nám najali milou paní jako chůvu . Učila se s námi, chodila na procházky . Po dvou letech otec opět zkoušel obnovit rodinu . Matka byla už dost na dně . On to také bez těch svých kurviček nevydržel . Vrátili se ke starému životu , a jejich nezájem nám kompenzovali drahými dárky a dovolenými , které stály za hovno . Chodila s námi matka, pro kterou to byl každoroční detoxikační měsíc bez alkoholu . My jsme měli svou chůvu . Věděl jsem , že u mě už rodiče nic nevylepší , ale že nemohou ani klesnout hlouběji. Dělal jsem všechno proto, aby měla moje malá sestřička šťastné dětství .Pamatuji si, jak za mnou přišel otec, asi když jsem měl šestnáct. Řekl, že se mu dá přijít na můj fotbalový zápas ...." odmlčí sa.
"To bol milý pokus." podotknem. Pozerá sa do okna, no teraz ku mne otočí hlavu a ja vidím hnev aj sklamanie v jeho očiach. Takmer zašepká.
"Hrával jsem hokej. Osm let předtím, mě tam sám poslal. Řekl jsem mu, ať jde raději na Silvino představení, které bylo tentýž den. Přesvědčil jsem i mámu, ať se tam ukáže spolu s pečovatelkou. Když tam uviděla otce začala na celé divadlo křičet jaký je hnusný odporný přelétavý hajzl. Vyvedla jich ochranka. Silvia mi tvrdí, že si pamatuje jen to, že přišel. Přišel i na její maturitní ples a podobně. Nikdy jsem jí neříkal, že jsem ho musel skoro na kolenou prosit aby se tam ukázal. Když oslavovala dvacítku, musel jsem jeho sekretářce posílat e-mail každý den, dokud mi potvrdila termín. Po skončení studia jsem odešel a od té doby jsem rodiče neviděl. Sisa o nich také nemluví. Ale asi to neprožívá tak jako já. Já je nenávidím. I to je možná důvod proč jsem takový cynik. Můj psychiatr to říká. Že se bojím lidí a krás života, protože na to nejsem zvyklý. To je také jen banda lhářů, ti psychiatři." netuším, čo mám hovoriť. Asi to mal naozaj ťažké. Aj Sisa. Chcela by som povedať niečo, čo odčiní všetky sklamania, ktoré v živote zažil, ale viem, že je to nemožné. Toto ostane už navždy v jeho srdci. Uvedomujem si aké mám šťastie. Usmeje sa.
"Promiň. Asi jsem tě vystrašil. Tedy ne že bych byl nějaký extra cvok, ale můj manažer tvrdí, že to potřebuji. Američané nejsou zvyklý tak velmi projevovat city a všechno prožívat. Jsou neutrálnější. Proto ho moje výstupy občas vystraší." zostane ticho, v ktorom by sa dal počuť zvuk pavúka chodiaceho po stene. Uvedomím si, že je čas aby som prehovorila.
"Mrzí ma to. Veľmi by som chcela, aby som mohla povedať niečo, čo tvoje spomienky zničí. Najhoršie, čo môže byť je, keď dieťa nedostane lásku, ktorú potrebuje najviac. Rodičovskú. Ak ti môžem nejako pomôcť, to znie asi blbo, ale povedz mi." rozosmeje sa. Mimovoľne som mu stisla ruku, a tak ju rýchlo púšťam. Cítim, že sa červenám.
"Já jsem stým vyrovnaný. Nic už nečekám. Aspoň mě lidé nedokáží zklamat. Překvapit ano, ale zklamat ne. A pokud chceš můžeš něco udělat. Řekni mi něco ty o svém dětství, rodičích. Abych se necítil tak odhalen." spýtavo sa naňho pozriem. Prikývne a čaká, že začnem. Nadýchnem sa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LinDa LinDa | Web | 9. dubna 2014 v 17:47 | Reagovat

Som zvedavá čo povie ona. Ale on mal naozaj zaujímave detstvo...ako z pravého príbehu :D :D Hlavná hrdinka môjho príbehu má podobný životný príbeh :D
Ale aj tak iný.
Teším sa na ďalšiu časť, priam sa neviem dočkať :D

2 Joss Joss | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 8:41 | Reagovat

Joj, tak to bolo trochu smutné, ako hovoril o svojej minulosti, bolo mi ho strašne ľúto a som zvedavá na pokračovanie, čo mu povie o sebe. :)

3 Zuzka Zuzka | 11. dubna 2014 v 7:23 | Reagovat

[1]: No posnažím sa :)

[2]: Mám rada smutné príbehy, ani neviem prečo :D

A chcem sa ospravedlniť, že mi tá čeština sáče dokopy. Absolútne netuším prečo :/ :)

4 Nataly Nataly | 18. dubna 2014 v 19:14 | Reagovat

Toto ich spoznávanie sa ma veľmi baví :). Ináč ak sú tí Amíci naozaj takí neutrálni neviem čo by robili pri našich výlevoch že Zuzka :D :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama